První broučci...

 

 Taky obdivujete blogy plné náherných panenek? 

S dcerou jsme se v nich také shlédly. Nádherné inspirace najdete především na ruských blozích, ale už i maminky v Česku je s přehledem strčí do kapsy. 

Přes dceřino nekonečné škemrání a mé čekání na novou Tildu, jsem se rozhodla, zkusit ušít taky jednu. Odhadnout poměrově k hlavě délku končetin byl pro mě oříšek, takže vytvořit ucházející střih mi trvalo téměř dva dny...
Další překážka na sebe nenechala dlouho čekat...s vlasy jsem si nevěděla vůbec rady a přiznávám, že s nimi nejsem ani trochu spokojená! Největší katastrofou bylo namalovat obličej. I když jsem schopna denně se líčit, namalovat panně oči, které vlastně "nejsou" bylo pro mě téměř abstraktní umění.
Po dlouhých bojích a už téměř nekončícím maratonu se nakonec narodila jedna 50 centimetrová...

Ještě, že mám jen jednu dceru, protože na druhou pannu bych nervy neměla! Tato je má první a poslední!!!